Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

Udělejte si ze svých alb kalendář

Ideální jako dárek nebo jen tak pro sebe na památku.
Levně, rychle, jednoduše.



reklama

47 fotek, říjen 2013, 1 145 zobrazení, 12 komentářů | architektura, dokumenty, krajina, moje fotozprávy
Zaniklé městečko Zahrádka u Ledče nad Sázavou

Při napouštění přehradní nádrže Švihov na řece Želivce budované jako zásobárna pitné vody pro Prahu a část Středočeského kraje zanikl městys Zahrádka u Ledče nad Sázavou. Skutečně zatopena byla sice jen dolní část této dříve střediskové obce, z důvodu hygienické ochrany však byli vysídleni všichni obyvatelé a z dvou set čísel popisných zůstal zachován jen historicky a umělecky cenný kostel a čtyři další účelově využité objekty.
První písemná zmínka o obci Zahrádka pochází z roku 1219, kdy tuto ves daroval král Přemysl Otakar I. Vyšehradské kapitule. V roce 1928 měla 1187 obyvatel. Oficiální tečkou za životem městečka Zahrádky bylo slavnostní a poslední zasedání Místního národního výboru, které se uskutečnilo 10. září 1976.
23 fotek, listopad 2013, 1 011 zobrazení, 1 komentář | oslavy, události, umělecké, moje fotozprávy
MaMMacentrum v Havlíčkově Brodě funguje již 5 let a stalo se tak místem pro vzdělávání dětí od čerstvě narozených miminek až po školní věk, pro vzájemné předávání si zkušeností mezi těhotnými a čerstvými maminkami, pro odbornou pomoc v oblasti těhotenství a mateřství, prostě centrem pro celou rodinu. V pruběhu této doby se nám podařilo vytvořit několik neziskových projektů, které pomáhají dětem v jejich harmonickém rozvoji a zářoveň rodičům skloubit jejich rodinný život s pracovním vytížením.
Na podporu projektů byl nafocen fotografkou Kateřinou Zvolánkovou kalendář s maminkami MaMMacentra
Kalendář byl slavnostně představen a pokřtěn 28. listopadu 2013 v klubu OKO v Havlíčkově Brodě

www.mammacentrum.com
19 fotek, podzim 2013, 562 zobrazení, 14 komentářů | dokumenty, kultura, města, moje fotozprávy
Slavnostní rozsvícení vánočního stromu a vánoční výzdoby ve městě
1. adventní neděle - kulturní program: vystoupení Dívčího pěvěckého sboru ZUŠ J.V.Stamice pod vedením sbormistra MgA. Ondřeje Štefáčka, na klavír sbor doprovodí Šárka Baštová, sólo - Barbora Mičková, Petra Sobotková.
39 fotek, 31.12.2013, 561 zobrazení, 8 komentářů | architektura, dokumenty, kultura, moje fotozprávy
Pár záběrů z rozpadajícího se zámečku a informace o zámku z webu www.hrady.cz

Pseudogotický zámek nechal v roce 1864 postavit tehdejší majitel panství Květinov-Kvasetice Prokop Richlý, původně pro svého syna Viléma. Ten ovšem zdědil panství Mirošov spolu s mirošovským zámkem, rodovým sídlem, a kvasetický zámek s panstvím připadl jeho sestře Bertě, provdané roku 1865 za JUDr. Jaroslava Schmidta, jenž v té době vlastnil zámek v nedalekém Petrkově. Po svatbě se novomanželé odstěhovali na zámek v nedalekém Květinově. Berta přenechala zámek s panstvím svému manželovi Jaroslavu a jeho bratru Zdeňkovi. Jaroslav ovšem v roce 1879 odešel do USA a celé panství vlastnil JUDr. Zdeněk Schmidt, po jehož smrti v roce 1888 zámek krátkou dobu spravovala vdova Marie Schmidtová a synovec ing. R. Schmidt, aby ho nakonec převzal její syn Jaroslav. Ten nechal v letech 1920-1921 zámek upravit a přistavět skleník se zimní zahradou. Exteriér byl navíc doplněn o anglický park s řadou drobných staveb. Za druhé světové války zámek obsadili Němci a v roce 1948 byl původním majitelům znárodněn. Došlo zde ke zřízení Inseminační stanice se školou a celý zámecký areál připadl Státnímu statku Havlíčkův Brod. Po zrušení školy sloužil jako byty zaměstnanců statku a tím skončily veškeré údržby zámku. Na přelomu let 1978-1979 jej za 100 000 Kčs odkoupil národní podnik Pleas, jenž měl v plánu jej upravit na rekreační středisko, ovšem kvůli nedostatku financí z tohoto plánu sešlo. V 90. let byl zámek vrácen Schmidtům, ovšem z uvažované generální opravy z důvodu velké finanční náročnosti opět sešlo. Dnes je zámek v soukromém vlastnictví (majitelem je společnost Kvasetice – Květinov, a. s., v jehož představenstvu je i Thomas Hrubý) a nezadržitelně se mění ve zříceninu.
34 fotek, 16.12.2012, 525 zobrazení, přidat komentář | krajina, kultura, lidé, umělecké, moje fotozprávy
Tisková zpráva k výstavě „Jaroslav Panuška 1872 - 1958“
Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě 14. 12. 2012 – 3. 2. 2013

V roce 2012 si připomínáme 140 let od narození Jaroslava Panušky – malíře, který je s Vysočinou spjatý svým životem i tvorbou. Výtvarník se sice narodil 3. 3. 1872 v Hořovicích ve středních Čechách, velkou část života však prožil v Kochánově u Světlé nad Sázavou, kde v létě roku 1958 zemřel. Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě k tomuto výročí uspořádala výstavu, která ve výběru mapuje celou šíři tvorby tohoto výtvarníka.
Během svého dlouhého života Panuška několikrát radikálně změnil námětovou stránku svých děl. Už na Akademii začal tvořit vodníky, umrlce, duchy, čarodějnice a další strašidelné bytosti a výjevy. Tato část jeho tvorby byla oceněna na výstavě dekadence v pražském Obecním domě na přelomu let 2006 a 2007 a o dva roky později v Bruselu. Na počátku 20. století se Panuška představil také jako ilustrátor, když vytvořil obrazový doprovod k pohádkám K. J. Erbena a Václava Říhy; svými ilustracemi vyzdobil knihy J. K. Šlejhara, Terezy Novákové, Josefa Jana Svátka nebo Lovce mamutů od Eduarda Štorcha.
Zároveň kreslil krajiny; symbolistní, jako např. Měsíční noc, krajiny ze středních a jižních Čech a později krajiny z Orlických hor, Valašska a Vysočiny; na otcovu krajinářskou tvorbu později navázali synové Vladislav a Jaroslav. Tato část díla je velmi rozsáhlá, není tedy divu, že je z malířova odkazu zvláště na Vysočině nejznámější a nejdostupnější.
V roce 1906 začal Panuška kreslit rekonstrukce středověkých hradů a hradišť a další historické náměty; stál za tím jeho zájem o archeologii. Malíř se dokonce zúčastnil archeologických výkopů, vedených českým archeologem Josefem Ladislavem Píčem, ředitelem archeologického sboru a kustodem prehistorického oddělení Muzea království Českého.
Výstava i katalog přináší průřez celou malířovou tvorbou, rozdělenou do několika námětových celků (strašidla, pohádky, historie, krajiny, Vysočina, města a žánrové výjevy). Po stěnách galerie a stránkách papíru se tak bude plížit Mrtvý, jdoucí si pro lebku, Umrlec pronásledovaný krkavci nebo Duch mrtvé matky, připomínající snad Panuškovu matku, která zemřela na tyfus během pobytu v Bosně. Návštěvníky bude děsit vyhublá postava Moru, Upíři, Čert vyřezávající dítě i Bezhlavý kůň, pádící temnou krajinou. Divák se nebude chtít cítit jako Opuštěná žena v nepřátelské krajině ani dostat do temného Hnízda loupežníků. Trochu úlevy snad přinesou směšné Dušičky na popravišti, Prtioko na vandru a Světýlka, ty však vzápětí vystřídá hypnotizující pohled Čarodějnice a Vodníka.
Panuška byl v těchto dílech určitě ovlivněn svým otcem, c. k. geometrem, který mu vypravoval „takové podivné, romantické pohádky“ a příběhy o různých „předpotopních“ ještěrech. Také hořovickou babičkou, vědmou a zaříkávačkou, a svými zážitky z cest po Balkáně. V neposlední řadě však na něj měla vliv i rozvíjející se neurověda a dobové články o hypnotismu a různých psychózách. Už na Akademii děsil Panuška své spolužáky kresbou Upíra, který visel na chodbě a hypnotizoval procházející svýma velkýma, upřenýma a krvavě žilkovanýma očima. Pochvaly se mu dostalo od Karla Hlaváčka pro jeho tři kresby Vodník, Příšera a Bludičky, vystavené na první přehlídce spolku Mánes u Topiče roku 1898. Tehdejší umělecká scéna si v příšerách a děsivých scénách libovala, Panuška v nich však často zobrazoval své vlastní zážitky, jako třeba setkání s oběšencem, které zažil ve svém raném dětství, nebo boj s rozbouřenou Berounkou, ve které se málem utopil. Možná proto později tak často zobrazoval vodníky.
Neskutečné bytosti se objevují i v Panuškových pohádkách, vytvářených na počátku 20. století. Najdeme zde obry i čarodějnice (Pohádka o obrovi, Čarodějnice s havrany), ale také hrady (Tajemný hrad, Červený kohout, Hrad z pohádky), které odkazují k další části tvorby, zaměřené na historii a archeologii. Té se výtvarník věnoval velmi nadšeně a opravdu důkladně; studoval staré mapy a fotografie, uložené v klášterních knihovnách, z letadla sledoval terén a dělal si nákresy krajiny, na svých cestách po Slovensku, Polsku, Podkarpatské Rusi a Balkánu si skicoval lidové dřevěné stavby. Odtud pak stačil krůček k zachycení pravěké i slovanské historie a rekonstrukcím starých hradišť a hradů, jak to vidíme na obrazech Mamutů ve spraši, pravěkých lidí v krajině, Slovanské světnice, Modly, Smírčího kříže, Nápisu na skále na boku hory Hradisko u Mšena, Tetínské brány, Opevnění Slavníkovců a dalších. Panuškovo bádání se dotklo i Krajiny na Měsíci a jeho veselá povaha se projevila v kresbě Jak by vypadal katolický hřbitov, kdyby Římané místo křižování věšeli.
Poslední a početně nejbohatší složkou výtvarníkova díla jsou krajiny, které maloval po celý život. Některé byly ovlivněny symbolismem (Měsíční svit), jiné impresionismem (Ve slunci na Hradech). Obrazy zachycují rybníky, močály, tůně, vřesy a skály, krajinu Vysočiny, Lipnici, oblíbený dub v Kochánově v různých ročních obdobích, města, jako např. Štramberk a Havlíčkův Brod i Moře s tmavým nebem Od Dubrovníku. Někdy se v krajině objevují postavy, jak to vidíme na obraze Cikánky u ohně nebo Tulák, jenž byl ovlivněn tvorbou Hanuše Schwaigera.
Panuška byl muž mnoha tváří. Jeho raná tvorba působí temně a děsivě, on sám však platil za veselého společníka a nadšeného sportovce i gurmána. Přátelil se s Josefem Ladou a Jaroslavem Haškem; s tím prvním se v létě roku 1919 seznámil na vrchu Mužském u Mnichova Hradiště a stal se kmotrem jeho nejstarší dcery Aleny, toho druhého přivedl na Lipnici a zpodobnil v několika kresbách. Poslední z nich je z 5. 1. 1923 a zachycuje Haška na smrtelném loži.

Malířská tvorba byla pro Panušku vším: „Jen se umět dívat, umět myslit a potom: pilná a pečlivá práce. Veliké dílo vzniká pouze z pečlivé a urputné práce.“

Markéta Odehnalová
33 fotek, 13.12.2012, 433 zobrazení, přidat komentář | dokumenty, koníčky, kultura, zábava, moje fotozprávy
Patchworkový klub HABA při Mateřském centrum Zvoneček a Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod Vás zvou na výstavu "Patchwork"

Mateřském centru Zvoneček v Havlíčkově Brodě spolu s Muzeem Vysočiny Havlíčkův Brod připravilo výstavu prací členek klubu HABA jako předvánoční prodejní výstavu. V rámci vernisáže bude probíhat dražba quiltu „Příběh podzemní železnice“, který ušily členky patchworkového klubu. Výtěžek z prodeje bude použit na zakoupení quiltovacího rámu. V rámci výstavy budou probíhat kurzy patchworku. Více o kurzech najdete na stránkách MC ZVONEČEK.
Patchwork je technika z konce 9. století před naším letopočtem, pocházející z Egypta. Avšak největšího rozmachu dosáhl patchwork až v 18. století, kdy byl přivezen do Ameriky, kde zdomácněl. Spočívá v sešívání různobarevných ústřižků látek, které se kombinují a skládají do geometrických obrazců a poté se podšívají rounem a podšívkou. Vznikají tak pokrývky - quilty, polštáře a jiné dekorativní výrobky, které lze uplatnit například jako deky na křesla, přehozy přes postele, pohovky a zahradní nábytek, stoly. Jedná se o typ ručně zhotovených umělecky a řemeslně ztvárněných předmětů denního užitku, které snáší sousedství s nábytkem starožitným i rustikálním. Hodí se i do prostředí moderního městského interiéru. Výrobky jsou převážně z přírodních materiálů. Jsou ekologické a vhodné i pro osoby trpící alergiemi. Složeny jsou z bavlny nebo viskózy a rouna z dutých vláken. Výrobky je možno prát v lázni do 40°C pracími prostředky pro barevné prádlo.

Termín výstavy - od 7. prosince 2012 do 13. ledna 2013 v Muzeu Vysočiny v Havlíčkově Brodě.
Výstava bude otevřena denně mimo pondělí od 9:00 do 17:00 hodin (od 12:00 do 13:00 hodin polední přestávka).
Vernisáž výstavy v pátek 7. prosince 2012 od 16.30 hodin.
84 fotek, 26.10.2013, 353 zobrazení, 11 komentářů | děti, lidé, sport, události, moje fotozprávy
Tradiční Hubertova jízda byla letos - v sobotu 26. října 2013 od 10:00 hod. nahrazena soutěžemi pro začínající i pokročilé jezdce na jízdárně v Novotnově Dvoře (bývalý školní statek SZŠ)

Sdružení přátel chovu koní a jezdeckého sportu Havlíčkův Brod
115 fotek, únor 2013, 333 zobrazení, přidat komentář
„Do Řehoře, kdy má pluh již býti na poli, ještě hezká chvíle, proč tedy nepřáti si trochu radovánek, beztoho potom aby se člověk lopotil zas až do zámrazu.“

Již podesáté pořádalo Mateřské centrum Zvoneček Havlíčkův Brod (Oblastní charity Havlíčkův Brod), ve spolupráci s Kalamajkou, Havlíčkobrodskou dechovkou a Muzeem Vysočiny Masopustní jarmark.

V neděli 3. února vyšel průvod masek od Skautského klubu a prošel Horní ulicí směrem na náměstí. Před domem Karla Havlíčka Borovského se celý průvod zastavil, aby všem divákům pan Pronobus představil postavy masopustního průvodu. A že jich letos bylo.... na šest desítek ....kominík, kravička, motýl, švec, řezník, kat, pošťák, holič, farář, kobylka, kořenářka, kuchař, myslivec, slamáci, medvěd s medvědářem, bába s nůší, mimino, slepice čarodějnice i smrtka.... Havlíčkobrodská dechovka celý průvod doprovázela říznou muzikou a maškary si při muzice zatancovaly.

Před radnicí byla popravena kobylka, která mmohla za všechny hříchy.
Celou akci zakončilo představení kočovného divadla Rózy Blechové se „ Zakletou Apolenou .“

A co je to vlastně masopust?
Masopust je třídenní lidový svátek, který ve své podstatě sice nemá nic společného s liturgií, ale přesto je podřízen běhu církevního kalendáře. Slavil se ve dnech předcházejících Popeleční středě, kterou začíná 40denní půst před Velikonocemi. Protože datum Velikonoc je pohyblivé, byl pohyblivým svátkem i masopust.
Přípravou na masopust býval čtvrtek před masopustní nedělí, nazývaný "tučný čtvrtek" či "tučňák". Panovalo přesvědčení, že v tento den má člověk jíst a pít co nejvíce, aby byl celý rok při síle.
Hlavní masopustní zábava začínala o "masopustní neděli". Také toho dne byl oběd bohatý, ale netrval příliš dlouho, protože se všichni chystali do hospody k muzice. Někdy se tancovalo přímo na návsi a tanec se často protáhl až do rána. Také masopustní pondělí probíhalo ve znamení zábavy a tance.
Vyvrcholením masopustu bylo úterý. Toho dne procházely vesnicemi průvody maškar. Obchůzky masek neměly závazná pravidla, záleželo na vtipu a pohotovosti "maškarádů", jaké taškařice budou provádět. Masky byly všude pohoštěny - něčím k zakousnutí a především pálenkou a pivem, které ještě zvyšovaly rozpustilost a veselí. Bývalo však i několik tradičních masek, které se objevovaly každoročně. Mezi ně patřil např. medvěd, někdy vedený na řetězu medvědářem. Jinou tradiční maskou bývala tzv. klibna (= šiml, kobyla, koníček), skrývající často dvě osoby. Objevovala se i maska s jezdcem na koni, Žid s pytlem nebo rancem na zádech, bába s nůší, kominík se žebříkem, kozel a mnoho dalších.
Téměř všude končila masopustní zábava přesně o půlnoci. Tehdy zatroubil ponocný na roh a rychtář či někdo z radních všechny vyzval, aby se v klidu rozešli domů, protože nastala středa a s ní předvelikonoční půst.

Mateřské centrum Zvoneček
Havlíčkův Brod
69 fotek, 9.2.2013, 233 zobrazení, přidat komentář | kultura, lidé, umělecké, zábava, moje fotozprávy
Havlíčkobrodská kapela NAŠROT se letos dožívá 25 let své nepřetržité existence, což oslaví sérií mejdanových oslav. Ty odstartovaly v pátek 8.2. elektrickým koncertem v klubu OKO v Havlíčkově Brodě.

HC-crossoverové seskupení NAŠROT:
Petr "Hraboš" Hrabalik (voc,g)
Jiří "Martha" Dvořák (bg,voc)
Josef "Jouza" Bárta (ds,perc)
Tomáš "Ceemek" Hájek (lg)
17 fotek, říjen 2013, 226 zobrazení, 13 komentářů | architektura, kultura, příroda
Kaple sv. Jana Nepomuckého v Plandrech - http://www.plandry.cz/
(Čerpáno z obecní kroniky a odborných prací pana Milana Čumpla, Petra Dvořáka a dalších pramenů)

Kolem roku 1735 dává Josef Ignác Zebo stavět východně od zámku v Plandrech, na mírném zalesněném návrší poutní areál zasvěcený sv. Janu Nepomuckému. Nápis v klenbě lodi dokládá, že byl dokončen roku 1739
Kaple se nachází na pahorku nad obcí Plandry, nedaleko hlavní silnice. Ke kapli se dostaneme starou lípovou alejí, která umocňuje romantické prostředí vstupu do objektu. (Tato skupina stromů je státem chráněná.)
Celá barokní dispozice je v dokonalém souladu s krajinou, obklopená lesíkem. Vlastní kaple je centrálně čtvercová, s odděleným výstupkem jako presbytářem s cibulovou šindelovou bání, lucernou (kde visel zvon) a s makovicí.Hlavní průčelí člení dvě dvojice pilastrů po stranách hlavního portálu, který má nakoso postavené polopilíře a sebentový štít. Nad portálem je oválné okno s rokokovou mříží. Boky kaple jsou členěny obdobně. Na bocích jsou rovněž dvě okna s půlkruhovými záklenky, opatřena rovněž rokokovými mřížemi, které pocházejí z let kolem r. 1740. V odděleném výstupku je 4. okno - oválné - se stejnou rokokovou mříží jako nad portálem.
Uvnitř kaple jsou zaoblené rohy, pilastry v koutech nesou římsu. Klenutá plochá kopule je ozdobena freskou Apoteózy Jana Nepomuckého (světec přijímán v nebi mezi české patrony) datovanou do r. 1739, snad od S.Noseckého. Nad vstupními dveřmi je kruchta s dřevěným vyřezávaným zábradlím.
Velice zajímavě je řešen vstup na tuto kruchtu. Ve zdi, z obou stran dveří jsou klenuté otvory s kruhovou výdutí. Ve zdivu je po patnácti dřevěných schůdkách tvaru kruhové výseče. Na kruchtu je možný výstup z obou stran.
Předčasná smrt Aloisie ze Schirdingu (+1817) podnítila renovaci poutního areálu, dokončenou roku 1826, kdy byl k severní stěně ústřední kaple sv. Jana Nepomuckého instalován náhrobek Aloisie ze Schirndingu , jehož autorem je významný český sochař 1.poloviny 19. Století Václav Práchner (1784 ÷ 1832). Tím se původní poutní kaple změnila v rodinné mauzoleum. Náhrobek tvoří tři postavy :
Stojící děvčátko vztahující ruce k sedící ženě, k níž zezadu přistupuje okřídlený Thanatos. Náhrobek patří k nejlepším Práchnerovým dílům. (V současné době po restauraci)
Pro boční kapličky dodal téhož roku (1826) malíř Klaus pět obrazů se svatojánskou legendou, které měly nahradit v té době již zřejmě zničené Noseckého fresky.
( Čtyři z těchto obrazů se zachovaly, byly restaurovány Mário Králem a jsou uloženy na obecním úřadě v Plandrech.)
Existují různé dohady, že stavitelem kaple je Giovanni Santini. Že by její stavbu přímo řídil, je naprosto vyloučené, protože stavba kaple je datována do let 1738-39 a G. Santini umírá 7. prosince 1723. Santini není ani autorem projektu, podle něhož by byla kaple po jeho smrti postavena. Hlavní roli zde hrála, pravděpodobně i finanční stránka. Santini stavěl a přestavoval především stavby ve vlastnictví církve, která měla v té době dost prostředků k financování takových nákladných staveb. Kdežto investorem planderské kaple byl novopečený šlechtic, který určitě nedisponoval takovými finančními prostředky jako církev. Zadal tedy práci neznámému architektovi, pravděpodobně D. Morazzimu, který se však svého úkolu zhostil velice dobře. Byl to stavitel určitě schopný, protože co návštěvníci objektu velice oceňují, je právě ono velmi citlivé zapojení do krajiny.
Navrhl a vybudoval centrálně čtvercovou kapli s odděleným výstupkem jako presbytářem. Dal se inspirovat právě jmenovaným G. Santinim, pravděpodobně jednou z jeho nejslavnějších staveb, kostelíkem na Zelené hoře a navrhl ohradní zeď s pěti kapličkami, kde současně uplatnil motiv tehdy, dalo by se říci "populární" nepomucenské symboliky.
Vrátíme-li se k stavbě Santiniho na Zelené hoře, tak opat Vejmluva, který mu tuto práci zadal, dal staviteli najevo, že by rád při stavbě uplatnil jistou symboliku, zejména symboliku hvězd svatojánských, která vyrůstala z legendy o novém světci. Pro tohoto umělce to nebylo omezení, spíše podnět, který přispěl umělcově fantazii při koncepci stavebního celku. Santini tuto symboliku využil hned dvakrát. U centrální stavby, což není pro srovnání s planderskou kaplí důležité. Podobnost je u tzv. "pole poutníků". Jedná se o ambity s kaplemi. Na Zelené hoře byly vybudovány nedlouho po dokončení vlastni chrámové stavby a představují také pokračování symboliky dané vlastnímu chrámu - emblému svatojanské hvězdy. Jejich půdorys vytváří věnec, jehož vnější stěny jsou konkávně prohnuty dovnitř a stýkají se v deseti ostře vyhraněných rozích. Stěny vnitřní sledují tyto vnější stěny, ale jsou mělčí a také se nevyhrocují v tak ostré hrany jako zdi vnější. Celý tento ambitový proud je přerušován pěti kaplemi, jež navenek vybočují trojúhelníkovými výstupky z vnější zdi. Kaple jsou pětiboké. Zeď kolem planderské kaple je pouze jedna, ale je vidět, že stejně jako u zelenohorské stavby vybočují tři výstupky ven. Tato podobnost patrně vedla k názoru, že autorem projektu planderské kaple je Giovanni Santini. Neexistuje žádný důkaz, že by to mohla být pravda, ale že domnělý stavitel D. Morazzi z jeho projektu určitě vycházel.
55 fotek, 7.12.2013, 213 zobrazení, 37 komentářů | cestování, kultura, města, události, moje fotozprávy
O víkendu jsme jeli zazimovat domek a tak pár foteček z Lipnice nad Sázavou, která se připravuje na zimu.
V sobotu 7.prosince 2013 proběhl koncert žáků ZUŠ v kostele sv.Víta.
Pro příchozí pak byl na lipnickém náměstí připraven tradiční předvánoční jarmark.
kde se prodávaly výrobky žáků školy a také nový kalendář s obrazy Lipnice nad Sázavou (malířů Panušky, Zrzavého, Jůzla, Škrabánka, Neuvirta,...)
V 17 hodin pak byl vidění živý betlém.
Oblíbené předvánoční setkání připravily společně obecní úřad Lipnice n.S. a ZŠ, ZUŠ a MŠ Lipnice n.S.
32 fotek, říjen 2013, 207 zobrazení, 95 komentářů | moje fotozprávy
Podzimní ráno v části parku Budoucnost – Vlkovsko u Havlíčkova Brodu

http://www.region-vysocina.cz/naucna-stezka-park-budoucnost-%C3%A2-vlkovsko-cx1376

Správce stezky: Město Havlíčkův Brod
Délka trasy: 2,7 km
Časová náročnost: 2 hod.
Počet zastavení: 5
Náročnost trasy: nízká
Zaměření: příroda, rybníky, les
Trasa vhodná pro: pěší

Zastavení 1. - 0 km - 0 km - název zastavení: Cihlářský rybník
Zastavení 2. - 0,6 km - 0,6 km - název zastavení: Vstup do lesů Vlkovsko
Zastavení 3. - 0,7 km - 1,3 km - název zastavení: Život ve Vlkovsku
Zastavení 4. - 1,0 km - 2,3 km - název zastavení: Les Vlkovsko (okraj)
Zastavení 5. - 0,4 km - 2,7 km - název zastavení: Procházka příměstskými lesy

Naučná stezka vede příměstskými lesy Havlíčkova Brodu. Nepřímo navazuje na park Budoucnost a představuje unikátní kaskádu rybníků a rybníčků i okolní lesy. Procházku začínáme u Cihlářského rybníka, kde nás první informační tabule seznámí s celou kaskádou rybníků a po zelené turistické značce pokračujeme do příměstských lesů nazývaných Vlkovsko. Druhá informační tabule je umístěna na začátku aleje, v těsné blízkosti malého rybníčka Dolní. Alejí projdeme k hrázi rybníka Hadovec, kde se nachází třetí zastavení. Pokračujeme dále po zelené a po břehu Pfafendorfského rybníka a odbočíme-li vpravo, lesní pěšina a lesní cesta nás dovede k hájovně. Odbočením vpravo na rozcestí před hájovnou se dostaneme ke čtvrté informační tabuli. Vydáme-li se však vlevo okolo hájovny, najdeme zastavení číslo pět. Procházku si můžeme prodloužit o Okruh 1 (1 250 km) a Okruh 2 (1 650 km). Po celé trase najdeme odpočívadla s lavičkami a stolky.
50 fotek, 12.7.2014, 206 zobrazení, 20 komentářů | dokumenty, události, vesnice, zábava, moje fotozprávy
Jubilejní 10. ročník VILÉMOVSKÉ TRAKTORIÁDY

Přijelo na 30 traktorů a nejrůznějších samohybů - 4. disciplíny - výjezd prudkého svahu, jízda zručnosti, sprint a bahno.
Někteří si bahenní lázeň docela užívali. Nebylo důležité vyhrát, ale "zúčastnit se" :-)
10 fotek, 29.9.2013, 201 zobrazení, 16 komentářů | architektura, cestování, města, události, moje fotozprávy
Most bude slavnostně nasvícen pouze při slavnostních akcích. Tento týden to bylo k 28. září - tedy ke dnu české státnosti, kdy si připomínáme smrt svatého Václava, jednoho z prvních Přemyslovců. Kníže Václav, který žil na počátku 10. století, se zasadil o christianizaci raného českého státu, a přestože vládl relativně krátce, obestřela jej po mučednické smrti aura ochránce a patrona země.
113 fotek, 10.12.2016, 174 zobrazení, přidat komentář | kultura, lidé, události, zábava, moje fotozprávy
Obecní úřad Lipnice n.S. ve spolupráci se ZŠ připravil tradiční předvánoční jarmark. Od 15:00 se představil pěvecký sbor ZUŠ v kostele sv.Víta, který byl zaplněn do posledního místečka.Pak následovalo ozsvícení vánočního stromu a děti vytvořily krásný živý betlém. V sále penziónu BRIXEN si děti mohli vyzkoušet vyrobit vánoční ozdoby, odlít olovo či vytvořit postavičku z vizovického pečiva.
24 fotek, 8.12.2012, 157 zobrazení, 1 komentář | děti, kultura, lidé, události, moje fotozprávy
Předvánoční jarmark 2012 se uskutečnil v Lipnici n.S. v odpoledních hodinách 8.prosince 2012. Zahájení obstarali žáci a učitelé ZUŠ koncertem v kostele sv. Víta. Na náměstí se po koncertě prodávaly výrobky žáků školy a také nové knihy Lipnice nad Sázavou ve starých fotografiích. Za zpěvu koled se představili žáci školy v "živém betlému".
43 fotek, 19.9.2015, 152 zobrazení, 7 komentářů | cestování, dokumenty, oslavy, události, moje fotozprávy
V sobotu 19. září bylo po poledni odhaleno další výtvarné dílo havlíčkobrodského sochaře Radomíra Dvořáka u silnice mezi Lipnicí nad Sázavou a Dolním Městem.
„Jedná se o třífázové skandální odhalení takového venkovního žulového obýváku pro lidi na Cestě od Hlavy XXII ke Zlatým očím a zpět zvíci 50 tun zatím zabydleného idealizovanou sochou Jarmilky Mayerové–Haškové, Martinovy prababičky se zárukou na deset tisíc let,“ uvádí s nadsázkou sobě vlastní Radek Dvořák.
Figury na fotce modelu jsou myšleny jako stafáž, nejsou součástí díla, archiv Radomíra Dvořáka
Monument nese název Nomen Omen s podtitulem Pocta lipnické žule a kamenické tradici. Skládá se z žulových písmen tvořících nápis Granit Lipnice, strojně řezaných, dokončených ručním sochařským tvarováním. Předpokládaná výška sloupu 300 až 325 cm. Výška písmen nápisu Lipnice je zhruba 150 cm. Půdorys plochy umístění díla asi 4 x 5 metrů. Vertikální písmena a sloup budou kotveny čepy. „Jako nejvhodnější umístění díla se nám jeví umístění ve veřejném prostoru vedle silnice u závory vjezdu k lomu. firmy Granit Lipnice. Nápis Granit Lipnice identifikuje firmu Granit Lipnice, s. r. o., která je významným pokračovatelem místní kamenické tradice.
Granit = žula, jde tedy o poctu místnímu materiálu i krajině a její geologické podstatě a v tomto významu dílo je jakýmsi hraničním kamenem či vstupní branou do obce a také její propagací. Jakási 3D obdoba známého nápisu Hollywood,“ dodává Radek Dvořák.
Součástí slavnostního odhalení bylo předtančení a odhalení díla v podání vicemistryň Evropy ve step aerobiku z BM FITNESS Havlíčkův Brod pod vedením Boženy Čapkové. Na harmoniku zahrál světoznámý virtuos na fagot Miloš Wichterle. Zúčastnil se také vnuk Jaroslava Haška a Jarmilky Richard Hašek a další jejich potomci.
30 fotek, 21.12.2013, 135 zobrazení, 41 komentářů | architektura, krajina, příroda, umělecké, moje fotozprávy
Hřbitov byl založen pravděpodobně ve 14. století, doložitelný je však až od první poloviny 17. století. V areálu hřbitova jsou zachovány hodnotné barokní a klasicistní náhrobky (stély). Nejstarší čitelný náhrobek pochází z roku 1740.
Bohužel se ani tomuto místu nevyhnula ruka vandalů :-(
26 fotek, 21.11.2012, 111 zobrazení, přidat komentář | sport, moje fotozprávy
Ve středu hostili hokejisté HC Světlá nad Sázavou celek HC Chrudim.
Již od úvodního hvizdu se domácí pustili s vervou do svého soupeře a stav 5:0 na konci první třetiny ukazoval na převahu domácího celku. Brankový příděl do sítě hostů pokračoval i po první přestávce a to až do stavu 8:0. Do konce druhé třetiny sice Chrudim snížila na 8:2, ale v poslední třetině přidali domácí další dvě branky na 10:2 a hosté pak pouze korigovali stav na konečných 10:3.
16 fotek, 23.1.2014, 109 zobrazení, 11 komentářů | moje fotozprávy
Tyfový židovský hřbitov v Havlíčkově Brodě je unikátní historická památka. Je jediným hřbitovem svého druhu v České republice. (zdroj: wikipedia)

Nachází se asi 1,5 km severně od centra města Havlíčkův Brod mezi poli, kde tvoří zalesněný pahorek.
Hřbitov byl založen roku 1917 poté, co v táboře přeplněném židovskými uprchlíky z Haliče a Bukoviny, který se nacházel na území dnešní psychiatrické léčebny, vypukla epidemie skvrnitého tyfu a pro její oběti již nebylo místo na židovském hřbitově v centru města.[3] Pohřbívání zde však bylo ukončeno bezprostředně po skončení první světové války. Prostor hřbitova byl udržován po celé období první republiky, přestože Německý Brod zaznamenával úbytek židovského obyvatelstva. Kvůli holokaustu se po druhé světové válce na hřbitov téměř zapomnělo a jeho prostor téměř šedesát let chátral. Peníze na jeho nejnutnější opravy a údržbu byly poprvé poskytnuty až v roce 2004.

Hřbitov se nachází severně od Havlíčkova Brodu, asi 500 metrů za novým městským hřbitovem. Jedná se o velmi dobře patrný zalesněný ostrůvek v polích, kolem nějž byl po skončení první světové války vystavěn dřevěný plot a uvnitř také hřbitovní domek. Samotný prostor hřbitova tvořily vysoké stromy vysázené ve tvaru kříže, mezi nimiž byla nižší a hustší výsadba.

Na hřbitovní ploše 25 x 25 m bylo dodnes zachováno 86 prostých náhrobních kamenů s hebrejskými nápisy. Výjimečně je uvedeno jméno, bydliště a datum úmrtí latinkou. Ke hřbitovu nevede žádná přístupová cesta. Do dnešních dní se nedochoval ani dřevěný plot, ani hřbitovní domek a těžko patrný je také původní záměr stromové výsadby. Přesto se jedná o jediný hřbitov svého druhu v českých zemích, jehož význam daleko přesahuje místní židovské dějiny.

Komentáře

nebo přihlásit Komentář lze odeslat klávesovou zkratkou shift + enter

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.